Svátek

Svátek má Helena

Datum a čas

Dnes je pátek, 18. 8. 2017, 21:56:47

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

 

Mikroregion Uhlířsko Janovicko a Střední posázaví

vstup do registru 159/2006

Vyhledávač firem

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 3
DNES: 416
TÝDEN: 2030
CELKEM: 198341

Navigace

Obsah

Historie obce

ONOMYŠL

  Nachází se severovýchodně od Uhlířských Janovic na rozcestí silnic kutnohorské a čáslavské se samotou Buda. Domy jsou stavěny z cihel a kamene takřka do kruhu a tvoří krásnou náves. Tou protéká slabý potůček, který vyúsťuje do malého rybníka, sloužícího jako vodní nádrž a celkově dokrášluje náves. První zmínky jsou ze 13. stol., kdy ves Onomyšl náležela ke statkům arcibiskupství pražského. V r. 1436 císař Zikmund využil i Onomyšl k zástavě svých dluhů. Postupně docházelo ke střídání práva držeti tuto ves, až r. 1540 držel ves Václav Hrabáně z Přerubenic a na Pečkách. Právo výplaty však měla kapitula svatovítská. Smlouva z r. 1558 dává tuto věc do pořádku a od této doby náleží ves panství pečeckému. V r. 1618 umřel nejmladší syn Hrabáňův Pavel a všechny statky připadly p. Kateřině Lukavecké z Přerubenic. Po bělohorské bitvě r. 1623 byla tato majitelka donucena odprodat tento majetek za poloviční cenu nejvyššímu minc. Království českého Vilému Vřesovci. Dochází k dalšímu střídání majitelů a v r. 1795 koupil panství pražský advokát Leopold Hrubý. Sedláci horských vesnic jsou od r. 1848 pány na svých hospodářstvích.

 

KŘEČOVICE

  Pět km severovýchodně od Uhl.Janovic se rozkládá po obou stranách silnice ves Křečovice. Hlavní živností zdejších obyvatel bylo zemědělství. Některé rody tu žijí třista i čtyřista let. První záznamy jsou z r. 1386, kdy zde měl majetek Mareš z Křečovic, 1399 Matyáš z Křečovic. Koncem 15. stol. je zde uváděno sídlo vladycké rodiny Růdů z Křečovic. Zmínka o tvrzi je v r. 1542, náleží Pavlu Růdovi z Křečovic. Pavel tvrz prodal r. 1543 majiteli zásmuckého panství p. Adamovi z Říčan. Dále se majitelé střídají a v průběhu třicetileté války dvůr i ves takřka zanikají. Obnova obce nastává až v 2. pol. 17. stol. Janem Fridrichem Trautmannsdorfem, který obnovoval celé pečecké panství. Křečovice tu zůstávají do r. 1765, kdy krutý majitel Peček, hrabě Breda prodává Jindice a k nim i Křečovice, a takto zůstávají do r. 1909. …
Ach běda, běda, koupil nás Breda! Z pečeckých sedláků nadělal žebráků.

 

MILETÍN

  Silnicí z Uhl.Janovic ke Kolínu v obci Jindice najdeme odbočku na blízký Miletín. Tato oblast je významná loukou na severní straně, kde vyvěrá pramen, který níže obohacuje Bečvárku. Na východní straně v lese zase vyvěrá potůček, coby pramen Bečvárky. V tomto lese, který je z ruly a křemene se ještě kolem r. 1870 lámal křemen pro sklářské hutě. Nejstarší zprávy o obci jsou z průběhu 14. stol., kdy byl majitelem klášter praž. jeptišek u sv. Ducha na Starém Městě pražském. Postupně se majitelé střídají a v r. 1564 je v listinách uvedeno, že se jedná o ves takřka pustou. Obrat nastává až po r. 1670, kdy hrabě Tratmannsdorf připojuje i Miletín ke svému pečeckému panství a v r. 1685 začíná nově stavět. Postupem času se Miletín dostává ke statku Jindice, kde setrvává až do r. 1848.
 

ROZKOŠ

  Přesný původ této obce, která se nachází kousek od Miletína východním směrem, není zatím znám. Vyslovuje se domněnka, že zde kolem roku 1467 byl poplužní dvůr patřící malešovskému panství. V této době je vlastnil Jiřík z Hustířan, který měl za manželku Kateřinu, dceru Kuneše ( Rozkoše ) z Dubé. Svůj název mohla obec získat po rodovém jméně této paní , ale také po zdravé, rozkošné krajině. Z dřívější doby tu máme pojmenování druhé, Kocanda. Původ může být od německého „Gott sei dank” ( Bohu díky ) . To vyřezal neznámý důstojník asi za třicetileté války do krovu zdejší zájezdní hospody s letopočtem 1640, jako poděkování za záchranu života. Tento krov tu byl až do přestavby r. 1927. Pocestní se zastavovali „na Kocandě”. Název může také pocházet od kotců pro prodej zvířat a dalšího zboží před výročním trhem. Jisté je používání obou pojmenování, dokládají to zápisy v matrikách Solopysky a Bykáně – nejstarší zápis z r. 1703.